Jak už napovídá samotný název, hlavní surovinou sádrokartonu je sádra získávaná z bílého sedimentárního nerostu sádrovce. Sádrovec se díky snadné zpracovatelnosti ve stavebnictví používá již po staletí. Vyrábí se z něj mimo jiné pálená sádra a přidává se také do cementu. Obrovskou výhodou sádry je tepelná vodivost a hodnota pH rovnocenná s lidskou kůží, proto je jedním z nejvhodnějších stavebních materiálů do interiéru.
Sádrokartonové desky se vyrábějí na výrobním páse, kde se na vrstvu velice pevného a odolného papírového kartonu nalije mokrá sádra a přiklopí se další vrstvou téhož papírového kartonu. Výsledná deska se poté zařízne na daný rozměr (nejčastěji 1250 x 2000 mm), vytvarují se jí hrany a nakonec se vysuší. Celý proces trvá ve výrobní lince jen několik minut.
Sádrokarton se používá zejména v interiérech na stavbu příček, podhledů, na vyrovnávání stěn a stropů, ke zlepšení tepelné či hlukové izolace, zakrytí výklenků, jako podkladový materiál pro lehké plovoucí podlahy atd.
Sádrokarton poprvé spatřil světlo světa v roce 1894 v USA, kdy jej vynalezl americký podnikatel A. Sackett. V USA se masově vyrábí už od roku 1910. V Evropě však nastal jeho boom až od 60. let v souvislosti s nutností výstavby nových bytů. U nás se začal vyrábět a používat teprve v 90. letech. Právě díky rychlosti sádrokartonové výstavby se sádrokarton stal jedním z nejpoužívanějších stavebních materiálů a jeho obliba stále roste.
(zdroj: https://pixabay.com/cs/photos/architektura-rodina-3294517/)
Mezi hlavní výhody sádrokartonu patří jeho tvarovatelnost a jednoduché řezání (desku lze uříznout na požadovaný tvar), pevnost, široké využití (některé typy lze použít i do vlhkých exteriérů), rychlá a snadná instalace, dlouhá životnost, dobré izolační vlastnosti, tolerance k nerovnostem, snadná oprava a zdravotní nezávadnost.
Naopak nevýhodou je nutnost tmelení a následného broušení, při kterém vzniká mnoho prachu. Povrch také není tak odolný vůči mechanickému poškození jako zděná zeď, ani nemá tak velkou nosnost (pozor při zavěšování těžkých předmětů!). Dbejte také toho, že do vlhkých prostor je třeba použít k tomu určené speciální sádrokartonové desky.
Sádrokartonových desek existuje více druhů, které se liší svými vlastnosti a použitím. Zároveň je lze pořídit v různých velikostech (nejč. 1250×2000 mm) a tloušťkách (nejč. 12,5 mm). Zde je jejich stručný přehled:
ZÁKLADNÍ STAVEBNÍ DESKA / DESKA BEZ ZVLÁŠTNÍCH NÁROKŮ
DESKA DO VLHKA
PROTIPOŽÁRNÍ DESKA
AKUSTICKÁ DESKA
VYSOKOPEVNOSTNÍ DESKA
OHEBNÁ DESKA
DESKA S OLOVĚNOU FÓLIÍ
Sádrokartonové desky se upevňují na dřevěné nebo hliníkové rošty, které se pro zajištění lepší hlukové a tepelné izolace vyplňují minerální vatou. Na stropy se rošt ukotvuje pomocí speciálních závěsů. Desky se k roštu přidělávají sádrokartonářskými vruty tak, aby desky k sobě doléhaly. Vruty dostatečně zašroubujte, aby jejich hlavičky nevykukovaly nad povrch desky (vadily by při tmelení a broušení)! Vzniklé spáry se zatmelí k tomu určeným tmelem, do kterého se vkládá skelná páska, aby nedošlo k pozdějšímu prasknutí spáry. Dbejte na to, aby byly všechny spáry a obzvláště ty širší zcela vyplněny tmelem. Nezapomeňte přetáhnout tmelem také hlavičky vrutů! Až zaschne první vrstva tmelu, je nutné místa přetmelit druhou do plochy o něco širší vrstvou. Po dostatečném vyschnutí obou vrstev se vybrousí tmel do hladka. Při broušení sádrokartonářského tmelu vzniká spoustu prachu, proto je dobré si chránit oči vhodnými brýlemi a ústa zakrýt respirátorem. Brousit sádrokarton lze ručně nebo pomocí speciální elektrické brusky.